O Václavu Havlovi

Deset let s Václavem HavlemDeset let s Vác­la­vem Havlem by Ladi­slav Špa­ček

My rating: 4 of 5 stars

K téhle kníž­ce jsem se dostal až teď, po mno­ha letech. Ani nevím, proč jsem ji vlast­ně odklá­dal. špač­kův styl se mi líbil, stej­ně jako se mi líbi­lo duo Havel — Špa­ček na poli­tic­ké scé­ně. Autor je vel­mi zdvo­ři­lý, v situ­a­cích, kdy je lep­ší nejme­no­vat, nejme­nu­je. Je to tako­vé vyprá­vě­ní his­to­rek z natá­če­ní, humor­né, váž­né, pouč­né i pře­kva­pu­jí­cí. Nikdy ale nud­né.

Oblí­be­né pasá­že:

„Při­ro­ze­nou nevý­ho­dou demo­kra­cie je, že těm, kdo to s ní mys­lí pocti­vě, nesmír­ně sva­zu­je ruce, zatím­co těm, kte­ří ji nebe­rou váž­ně, umož­ňu­je téměř vše.“

Když jsem po čase nazna­čil kanc­lé­ři Lubo­ši Dob­rov­ské­mu, zda by mi nemohl zved­nout plat z pat­nác­ti tisíc o něco výš, odve­dl mě k oknu a pro­ne­sl památ­nou větu: „Vidí­te ten výhled? Za to bys­te měl při­plá­cet!“

hlav­ním úko­lem dneš­ních gene­ra­cí poli­ti­ků není zalí­bit se svý­mi roz­hod­nu­tí­mi či svý­mi tele­viz­ní­mi úsměvy veřej­nos­ti do tako­vé míry, kte­rá by jim umož­ňo­va­la vítě­zit v dal­ších a dal­ších vol­bách, a být tudíž na výslu­ní moci pokud mož­no až do kon­ce svých dnů, ale něco pod­stat­ně jiné­ho: při­jí­mat na sebe spo­lu­od­po­věd­nost za dlou­ho­do­bé vyhlíd­ky svě­ta, v němž žije­me, a být pří­kla­dem této spo­lu­od­po­věd­nos­ti všem ostat­ním, kte­rým jsou trva­le na očích.

Poli­ti­ka je pře­ce služ­bou obci, je to tedy prak­ti­ko­va­ná mrav­nost.

Víte, děti, když pomů­že­te slab­ší­mu, roz­li­je se vám po těle tako­vý hře­ji­vý pocit, je to asi jako… jako když si dáte paná­ka.“

Tro­chu jsem pochy­bo­val, jest­li bude­me rych­lej­ší než psi, ale stra­te­gic­ký plán vrch­ní­ho veli­te­le ozbro­je­ných sil mě zava­zo­val nereptat a upo­slech­nout roz­ka­zu.

„To je zná­mý fyzi­kál­ní jev, pane pre­zi­den­te, když nechá­te sako viset del­ší dobu ve skří­ni, tak pak nějak nejde dopnout.

View all my reviews